Tichý společník

Lenka se vrací z Prahy do své rodné vesnice kdesi na Slovácku. Život i čas tady plynou trochu jinak a Lenka si po rozvodu potřebuje oddychnout a dobít baterky. Trefí se do doby, kdy se její otec rozhodne potopit na dno přehrady, aby na zahradě zatopeného domu našel zakopanou bednu se slivovicí. Na místním hřbitově navíc právě došlo místo. A to je velké téma pro všechny. Rozšíření není možné, zpopelnění zcela nemyslitelné! Božský klid tak naruší debaty o nápadu místního pobudy začít pohřbívat na stojáka. Každý k tomu má co říct a takhle živo tu dlouho nebylo. Lenčino cvičení jógy na zahradě by jinde působilo nepatřičně, ale tady zapadá do kontextu. Co nakonec čeká příštího nebožtíka? A hlavně – kdy a kdo to bude?

Film Tichý společník natočil režisér Pavel Göbl podle své vlastní stejnojmenné novely, za níž získal literární cenu Magnesia Litera a nominaci na Cenu Josefa Škvoreckého. Důležitou součástí knihy i filmu je atmosféra moravské vesnice a rázovité postavy. Nejde ovšem o povrchní pohled měšťáka z Čech na vesnický život na Moravě, Pavel Göbl se na Slovácku narodil, vyrůstal i žil. Lidi, místo i jazyk, kde se film odehrává, má přímo v sobě. Naučit se ho proto museli i herci. „Pro Bolka to není žádný problém, je Moravák. Postava Kláry se po dlouhé době vrací z Prahy, přirozeně už mluví jinak a Klára se proto s tím mým nářečím trápit nemusela. Práci s ním měl Ondra – ale zvládl to,“ říká režisér Göbl. 

Kromě známých tváří hrají ve filmu i místní ochotníci z Bánovského souboru Pod Lampú a herci ze Slováckého divadla v Uherském Hradišti – Kamila Zetelová, Tomáš Šulaj a Martin Vrtáček, významnou roli má i samotná krajina a místní pejsek Ušák. Natáčelo se v magickém prostředí Bílých Karpat ve Zlínském kraji v okolí Uherského Brodu a malebných vesnicích pod Lopeníkem.

Copyright © Tylův dům, 2021 - 2023. Built by BFT.